Kdyby tento přemoudřelý mileniální blogísek vyhlašoval osobnost roku, zvolil by jí Eda Zitrona.

V únoru 2024 jsem poprvé slyšel v podastu hlas Eda Zitrona. Bylo to v Chapo Trap House, což, kdybych to měl nějak přiblížit, je takové zábavné a úderně distingované pičování do americké i světové politiky z levých pozic. Tento podcast mi přináší příjemné pocity, protože v něm narozdíl od běžných komentářů z domácí produkce zpravidla slyším velmi osvěžující ranty a názory, za které by u nás jeden byl dozajista ostrakizován.

Eda Citrón, nejsem si jistý, o čem tam tehdy mluvil, nejspíš o “rot economy”, což považuju za takové jeho základní téma. Naprosto splňuje to co jsem psal – osvěžující názory, které, ačkoli jsem je nikdy předtím asi neslyšel, mi strašně zabrnkaly na strunu, jejíž vibrace jsem do té doby jen tušil.

Koncept rot economy popisuje podle základní definice v zásadě jakýkoliv produkt tzv. “s kurvítkem”, ale Eda Citrón jej poněkud rozšiřuje na problém, který postihuje veškeré komerční produkty, i zdánlivě bezplatné produkty s alternativním způsobem monetizace. Všechny ty pojebané reklamy, přes které nejste schopní najít vhodný odkaz, všechno to pojebávání dobře funkčních webových služeb, na jejichž funkčnost jste si zvykli, a třeba je i nějakým způsobem potřebujete pro svojí práci. Rot economy je podle Edovy definice jev, kdy se všekeří investoři a trhy staly naprosto odtrženi od jakýchkoli objektivních spotřebitelských metrik toho co je dobré, a místo toho je zajímá metrika růstu. Není pro ně jakkoli podstatné zda je něco lepší, ale jen zda to vykazuje větší čísla, “čísla jít nahoru.” Firmy jsou odměňovány za zvětšující se příjmy, tržní hodnotu a podíl na trhu, i přesto že je ničena kvalita jejich produktů, zacházejí se zaměstnanci jak s hovnem a splachují peníze do hajzlu bez racionální cesty k zisku. Zdá se ale, že limity tohoto počínání jsou velmi na dohled, což se dle Edy projevuje něčím, co nazývá krizí středního věku technologických firem, neboť tyto se zcela zoufale snaží nalézt další vhodný hyper-růstový tržní segment, kterým v současné době není nic jiného, než boom umělé inteligence, respektive velkých jazykových modelů.

Projevem toho je, jak nyní společnosti jako Microsoft, Meta, Google nebo Apple cpou služby velkých jazykových modelů všude a jsou tím neskutečně otravné. Eda Citrón si obzvlášť libuje v kydání hnoje na Google, který během posledních pár let zcela neskutečně zkurvil běžné vyhledávání, a místo rychlého vyflusnutí výsledků vám nyní nabízí reklamu, reklamu, reklamu, několik AI odpovědí na vyše doplňující hypotetické otázky, výsledky vyhledávání v eshopech, a potom teprve, možná, ale velmi pochybně, i výsledky Googlu na váš dotaz. To je popsané v loňské eseji “The Man Who Killed Google Search”, která je obžalobou především muže jménem Prabhakar Raghavan, jehož padoušsky znějící jméno v poslední době Eda vyslovil tolikrát a s takovým gustem, že z jeho úst zní jako mimořádně sprostá nadávka. Popisuje jej jako zrádce třídy IT expertů, jež se přidal na temnou stranu obchodních konzultantů. Poté co Raghavan odešel z Yahoo v době, kdy přišlo o dvě třetiny svého podílu na trhu, vedl v Googlu oddělení reklam a v roce 2019 tlačil na oddělení vývoje vyhledávače, aby zvýšilo své příjmy. Vyhledávač Google býval skvělý v tom, jak byl čistý a skvěle funkční, reklamy tu měly své místo, ale byly doby kdy vás prakticky neobtěžovaly. Lidé z vývoje vyhledávače pod vedením dlouholetého šéfa Bena Gomese se snažili Raghavanovi vzdorovat ve prospěch těchto principů, ten se však díky svému tlaku na výnosy stal vedoucím jejch oddělení namísto Gomese a vyhledávač Google byl pod jeho vedením vzorně enshittifikován ve prospěch příjmů - víc reklam, víc AI-generovaného obsahu, víc SEO (search engine optimalization) slopu. Pro to vše vytvořil podmínky další z předních proponentů rot economy, Sundar Pichai, šéf Googlu.

Co mě na Edovi Citrónovi ale nejvíc děsí, a je to fasciovaný děs, jsou jeho predikce ohledně umělé inteligence. Umělé inteligence, jíž jsem si já a mnoho dalších lidí zvykl používat, a kterou považuju za zcela zásadní pro svojí práci. Ten člověk predikuje velký pád OpenAI, Antrhropic a dalších, protože jejich zoufalá snaha monetizovat tento produkt pomocí postupů rot economy dlouhodobě selhává. Firmy děsivým způsobem prodělávají, a drží prý dojem funkčního business modelu díky falešnému vyvolávání zdání, že příjdou s ještě lepším produktem, či produktem, který bude skutečně někdo chtít platit. Aktuální ceny jejich produktů jsou těžce dotované a neodpovídají skutečné míře penězožroutství za energie a železo. Neskutečné množství startupů staví na využívání jejich produktů za tyto dotované ceny, a až bude nevyhnutelně nutné ceny zvýšit, nebudou to pro ně dobré časy. 

Já si nyní platím za Claude měsíčně 18 dolarů bez daně. Pokud bych měl platit údajně zcela adekvátní cenu odpovídající provozu datacenter, bylo by toto předplatné údajně 10× vyšší. Tím se dostáváme na cenu, která, bych řekl, úplně neodpovídá mým udržitelným představám. Ano, nejsem moc bohatý a jsem z celkem chudé země, takže třeba to tak všichni zákazníci ve vyspělé země nebudou vidět, ale pokud to takhle skutečně je, tak je možné, že současné využívání AI, které ve správných rukou dovede neskutečně užitečné věci, je jenom takový krátkodobý pohled do světa, kde na to energeticky máme. A nebo budu pro své potřeby odkázán na možnost provozovat LLM na vlastní mašině, samozřejmě méně efektivně a s velkou investicí do železa.

Tak díky Edo.